Nikdy předtím jsem nebyl na žádném alternativním divadelním představení. Ano, vím, ostudné. Ale možná o to více jsem dával pozor teď. Představení Titus Andronicus – Let Mouchy v divadle Disk. Představení studentů 4. ročníku Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU. Po příchodu do divadelní kavárny ze mě tréma spadla. Pochopil jsem, že studentské divadlo je hlavně divadlo pro studenty. A navíc zde vládla taková příjemná atmosféra.
Představení má jeden z nejoriginálnějších programů, které jsem kdy viděl. Dvacet malých kartiček obsahujících popis děje i postav. Kdyby to nebylo na malých kartičkách, byl by to docela obyčejný program, jenže tyto kartičky jsou zabalené v geniálním sáčku. Je to obal, který vypadá naprosto přesně jako obal od pudingu jakési německé potravinářské firmy. Samozřejmě je zde místo nápisu vanilkový puding a místo pojmenování společnosti napsaný název představení. A pod názvem je motto inscenace. Nesnesu pohled na násilí.
Ale proč zrovna puding? Když už jsem měl zakoupenou vstupenku a vcházel jsem do sálu, všiml jsem si cedulky na dveřích. Bylo na ní napsáno: „Při představení je rozprašován dětský pudr, nevhodné pro návštěvníky s dýchacími problémy.“ V této chvíli ale nebylo cesty zpět. V této tragédii, kdy se konce dožije jen pramálo ze všech postav, je v krvavých scénách místo krve používám právě dětský pudr. Nebo to může být i puding. Nevařený, v prášku. Děj se točí neustále kolem smrti, snad všechny antické tragédie smíchané do jedné. Je zde velké množství postav a každý je něčí syn nebo bratr. Každý něco chce, každý někoho nenávidí. Každý nakonec umře. Ve finále se tak jeviště mění v kluziště plné krve. Ale krev je přece nahrazena pudrem. A prášící se pudr místo stříkající krve je velice působivý. A přitom stačí tam málo. Pudr, pořádně se nadechnout, fouknout v pravý okamžik a dobře to celé nasvítit. Naštěstí jsem zjistil, že žádnými dýchacími problémy netrpím.
Protože tito studenti nedělají jen alternativní divadlo, ale alternativní a loutkové divadlo, muselo se to tak nějakým způsobem odrazit. A také že ano. V představení ale neuvidíme žádné dřevěné loutky, herci sami jsou loutky. Tančí a vždy je někdo jakoby vede. Tanec to je velice moderní a místy se to celé mění na akrobacii. Herci se mění na loutky a loutky se mění na kaskadéry. Boje jsou tak skutečné, máte strach, aby se herci neublížili. Všechno je opět velice efektní. A také svižné.
Samostatnou kapitolou je hudební doprovod. Je zde sbor, který je celou dobu přítomný a doplňuje představení za pomoci klavíru a bubnů o nejrůznější melodie a zvuky. Ale i když se na sbor můžete kdykoli podívat, vaše oči budou stále upnuté na jeviště. Hudbu a zvuky vnímáte jako kulisu. Neříkám, že není výrazná, ale to, co se děje na jevišti ji prostě předčí.
Herci, kteří zrovna nehrají, sedí okolo jeviště, už téměř v hledišti. Stejně jako my diváci pozorují své kolegy a mezitím mění své role, vrací se do děje a umírají. A právě v těchto chvílích může být divák zmatený množstvím různorodých postav, neustále se měnících. Kostýmy ale zůstávají téměř identické. Už tak chaotický a rychlý spát děje ztrácí na přehlednosti úplně. Ale možná o děj nejde, možná je to celé o tanečních výkonech a efektech. V tom spočívá kouzlo tohoto alternativního představení. Ze všeho nejlepší je na tom právě to, že je to jiné. Asi snesu pohled na něco originálního častěji.
Představení má jeden z nejoriginálnějších programů, které jsem kdy viděl. Dvacet malých kartiček obsahujících popis děje i postav. Kdyby to nebylo na malých kartičkách, byl by to docela obyčejný program, jenže tyto kartičky jsou zabalené v geniálním sáčku. Je to obal, který vypadá naprosto přesně jako obal od pudingu jakési německé potravinářské firmy. Samozřejmě je zde místo nápisu vanilkový puding a místo pojmenování společnosti napsaný název představení. A pod názvem je motto inscenace. Nesnesu pohled na násilí.
Ale proč zrovna puding? Když už jsem měl zakoupenou vstupenku a vcházel jsem do sálu, všiml jsem si cedulky na dveřích. Bylo na ní napsáno: „Při představení je rozprašován dětský pudr, nevhodné pro návštěvníky s dýchacími problémy.“ V této chvíli ale nebylo cesty zpět. V této tragédii, kdy se konce dožije jen pramálo ze všech postav, je v krvavých scénách místo krve používám právě dětský pudr. Nebo to může být i puding. Nevařený, v prášku. Děj se točí neustále kolem smrti, snad všechny antické tragédie smíchané do jedné. Je zde velké množství postav a každý je něčí syn nebo bratr. Každý něco chce, každý někoho nenávidí. Každý nakonec umře. Ve finále se tak jeviště mění v kluziště plné krve. Ale krev je přece nahrazena pudrem. A prášící se pudr místo stříkající krve je velice působivý. A přitom stačí tam málo. Pudr, pořádně se nadechnout, fouknout v pravý okamžik a dobře to celé nasvítit. Naštěstí jsem zjistil, že žádnými dýchacími problémy netrpím.
Protože tito studenti nedělají jen alternativní divadlo, ale alternativní a loutkové divadlo, muselo se to tak nějakým způsobem odrazit. A také že ano. V představení ale neuvidíme žádné dřevěné loutky, herci sami jsou loutky. Tančí a vždy je někdo jakoby vede. Tanec to je velice moderní a místy se to celé mění na akrobacii. Herci se mění na loutky a loutky se mění na kaskadéry. Boje jsou tak skutečné, máte strach, aby se herci neublížili. Všechno je opět velice efektní. A také svižné.
Samostatnou kapitolou je hudební doprovod. Je zde sbor, který je celou dobu přítomný a doplňuje představení za pomoci klavíru a bubnů o nejrůznější melodie a zvuky. Ale i když se na sbor můžete kdykoli podívat, vaše oči budou stále upnuté na jeviště. Hudbu a zvuky vnímáte jako kulisu. Neříkám, že není výrazná, ale to, co se děje na jevišti ji prostě předčí.
Herci, kteří zrovna nehrají, sedí okolo jeviště, už téměř v hledišti. Stejně jako my diváci pozorují své kolegy a mezitím mění své role, vrací se do děje a umírají. A právě v těchto chvílích může být divák zmatený množstvím různorodých postav, neustále se měnících. Kostýmy ale zůstávají téměř identické. Už tak chaotický a rychlý spát děje ztrácí na přehlednosti úplně. Ale možná o děj nejde, možná je to celé o tanečních výkonech a efektech. V tom spočívá kouzlo tohoto alternativního představení. Ze všeho nejlepší je na tom právě to, že je to jiné. Asi snesu pohled na něco originálního častěji.
Žádné komentáře:
Okomentovat