Kříž a pomlázka - Velikonoční úvaha

Proč Velikonoce v povědomí lidí ztrácejí na síle? Je to dobou nebo námi?

Lidé samozřejmě nezapomínají, že tu Velikonoce jsou. Důležitou roli sehrává komerce. Jako děsivý mor drží už i tyto svátky pevně pod svojí mocí. Nejen supermarkety, ale i sebemenší obchůdek vystaví za účelem vyšších tržeb všemožné, Velikonocům typické ozdoby. Toho, že prodejce láká na stejné výrobky, jako po celý rok, si všimne jen málokdo. Velice mi to připomíná Vánoce – (z křesťanského pohledu méně významnou událost, ale lid je má raději) Místo čokoládových Mikulášů se však výlohy hemží usmívajícími se zajíčky (čokoládovými), plastovými vajíčky a kýčovitými kuřátky.

Skutečnost je taková, že ani já sám Velikonoce moc neslavím. K snídani si dám beránka, kterého upekla maminka, spíše symbolicky zajdu za babičkou pro cukrovinky a po zbytek dne se povaluji na gauči, v případě pěkného počasí zajdu s kamarády ven.

Jako malý kluk jsem k smrti nesnášel stát s pomlázkou v ruce na prahu bytu svých kamarádek a spolužaček a přeříkávat ohrané „Hody, hody, doprovody…“. Ani slečnám ve dveřích to určitě nebylo dvakrát příjemné. Nedokážu vyjádřit, jak jsem rád, že už mě dnes nikdo do ničeho podobného nenutí. Mé děti si tím ale také projdou. Budu chtít, aby si zvyk, který respektuji, vyzkoušeli na vlastní kůži.

Televize i rozhlas připomenou, stejně jako každý rok, co se vlastně Ježíšovi stalo. Noviny i časopisy všeho druhu mají o speciální rozšířenou přílohu postaráno. Pro nás, pohany, jsou Velikonoce dny jako každé jiné. Někteří z nás nemusí do práce, což se může stát důvodem k radosti. Nebo naopak. O Velikonočním pondělí jsem navštívil nákupní centrum. Poměr nakupujících vůči personálu obchodu byl značně nevyrovnaný. Přesila zaměstnanců působila nepříjemným a tak trochu nervózním dojmem. Nedivte se, závist je běžnou lidskou vlastností. Pokud ale zapřemýšlíme, za každou odpracovanou hodinu během státního svátku náleží zaměstnanci hodinová průměrná mzda. Tak prosím přinejmenším o úsměv!

Už jednou jsem se zmínil o televizi. Docela mě překvapila veřejnoprávní televize, která zařadila na Velikonoční pondělí do hlavního vysílacího času kontroverzní snímek amerického herce, nyní producenta a režiséra Mela Gibsona Umučení Krista. Dokonce v původním znění s titulky. Osobně nevím, co si myslet. I když autority katolické církve označily tento film za věrohodně zpracování Bible, nesoustředil se Gibson na Kristovo učení, nýbrž na zdrcující tělesné utrpení, jemuž byl Syn Stvořitele vystaven. Podle reakcí nejsou řadoví věřící s onou brutalitou ani trochu spokojeni.

Průměrný člověk žijící ve městě se dnes asi těžko pozastaví a popřemýšlí o podstatě Velikonoc. Maximálně, pokud má děti, nabarví vajíčka. Ale lidé už dnes nevěří v nic. Pochybuji, že věří v sami sebe. Na druhou stranu, líbí se mi zvyklosti dodržované na vesnicích. Je to samozřejmě spojené se slávou „vítání jara“, ale oproti jiným státům jsme barbaři. Nejen, že slaví jak diví, ale všichni hlavně vědí a chápou, co že to vlastně slaví.

Co říci závěrem. Velikonoce jsou tradice, která by se měla dodržovat, protože když lidé v nic nevěří, měli by se držet tradic.