Znavený

Stojím a koukám přesně do prostřed nebe.
Je tam slunce,
zrovna ve svém nejsilnějším svitu.
V nejlepších letech svého jednodenního života.
Stojím a čekám, až oslepnu.
Už?
Světlo tma, světlo tma, světlo tma,
pořád dokola.
Bolest.
Oči pálí.
Čelo se potí.
Už !